Jak úplně odradit novináře, aby o vás nikdy nenapsal?
Máte příběh. Máte hodně zajímavý příběh. Víte spoustu podrobností, protože se tím zabýváte roky. A říkáte si, že tohle přeci novináře musí zajímat! Jenže pak nastane bod zlomu. Ten novinář po vás něco chce. Je to zvláštní, ale chce podklady. Co těm novinářům asi běží v mozku?
Zkusme modelový případ. Příběh je následující: Před týdnem jste otevřeli první mezigenerační dům v Česku, kde bydlí senioři a mladí lidé.
Novinář zavětří, protože:
1) prý je to první dům v Česku
2) prý se tam dá mluvit se seniory a mladými
3) prý mají organizátoři fotky
A teď, jak to v reálu vypadá, když se novinář chce dozvědět víc.
1)
Novinář se ptá: Takže ten váš dům je opravdu první?
Organizátor: Já myslím, že je určitě první. I když teda asi je něco podobnýho taky v Berouně, v Mikulově, v Kadani, v Teplicích, no ale nevím to jistě, snad ještě nezačali. Ale víte, co bude nejlepší? Zkuste si zavolat na tiskový Min. sociální práce, tam vám to určitě řeknou
Přetlumočeno pro novinářův mozek: takže vlastně vůbec není jistý, že to je tak výjimečný projekt. Volat na tiskový? To bude zase nahánění několik dnů a výsledek nejistý. Hmmm, takže nic moc.
2)
Novinář: Mohl byste mi doporučit někoho z těch seniorů na rozhovor?
Organizátor: Jo, tak to nevím, jestli půjde, ale víte co? Já mám pro vás lepší nápad. Zeptejte se našeho starosty. To je pro nás nejdůležitější, aby tam mluvil v tom článku.
Přetlumočeno pro novinářův mozek: ach jo, takže příběhy nebudou a chce tam procpat starostu
A velké finále:
3)
Novinář: máte z té akce fotky?
Organizátor: jasně, něco jsme tam cvakli, máme toho spoustu
Přetlumočeno pro novinářův mozek: přijde vám 50 fotek, budou tam uříznutý hlavy, nohy, ruce...nebo lidi, jak se ládujou br.salátem..nebo fotky sponzorských hrnků, triček, trenýrek. Dohromady ani jedna použitelná fotka
Suma sumárum, co může teď novinář říct v redakci svému nadřízenému?
- asi to není první dům v republice (reakce nadřízeného: "takže nuda")
- asi mě tam k nikomu nepustí (reakce nadřízeného: "bez rozhovorů to nepůjde")
- fotky jsou nepoužitelný (je to na houby)
Sečteno, podtrženo. Sice jste mě hezky navnadili zajímavým příběhem, ale teď zjišťuju, že mi s tím nepomůžete. A já se zase jen vztekám, protože si říkám: další zabitej příběh:( a přitom stačilo tak málo a mohla z toho být celostrana v novinách.
A jak to udělat jinak? Ne, není to jaderná fyzika, je to zcela prosté. Připravte si podklady předem, aby bylo jasné, čím je váš projekt jiný, čím je zajímavý? S kým se tam dá mluvit? Co se tam dá nafotit? Zeptejte se lidí, kteří jsou do projektu zapojení, zda jsou svolní k rozhovoru a fotky zadejte profesionálům a řekněte jim, co přesně mají vyfotit. Chlebíčky ani loga novináře opravdu zajímat nebudou. A nezačínejte každou větu "Nevím, neznám, nemůžu, nestihnu".
Takže zas a znova: moc vás prosím: ušetřeme si tuhle sisyfovskou práci. Opravdu mě (a věřím, že i ostatní kolegy novináře) opravdu nás ty příběhy zajímají, ale nedělejte všechno proto, abyste nás zcela odradili.
